Course de Escalade

Od poloviny září jsem nezávodil. Po dráhové sezóně jsem si dal dva týdny úplného volna, myslím běžeckého. Fyzicky jsem se dost udržoval chozením po horách, kde vrcholem byl přechod Roháčů o kterém je napsáno někde v předchozím příspěvku. Říjen byl ve znamení postupného návratu do tréninku a hned po zdařilém Ostravickém krosu jsem se vydal do Tater. Bohužel asi po deseti dnech mě začala bolet pata, takže jsem trénink musel přerušit a zotavit se. Dal jsem si pár dnů volno, pak jsem deset dnů jen úplně lehoučce klusal, chodil do kryokomory, masáže a dělal zkrátka vše proto, abych to dal do kupy. Zaplať Pán bůh, že jsem to podchytil včas. Po dvou týdnech už jsem normálně trénoval a prvním testem, jak na tom jsem, byl silniční závod v Ženevě.

Závod jsem šel z plné přípravy, takže moc odpočnutý jsem nebyl. Závod Course de Escalade je jeden z největších závodů ve Švýcarsku, letos se ho zúčastnilo přibližně 52 000 lidí. Start elitních mužů byl naplánoval na nedělní odpoledne. Bylo pod mrakem, trochu pršelo, zato bylo teplo. Běžely se tři kola v centru Ženevy. Trať byla dost členitá, bylo tam hodně prudkých výběhů a seběhů, navíc na kostkách. Já jsem začal dost rozvážně, někdo mi hned skoro strhl startovní číslo, tak jsem se ho snažil připnout, ale moc to nešlo, tak jsem běžel s rozevlátým číslem. Držel jsem se dost vzadu, ale postupně předbíhal jednoho soupeře za druhým, ale na víc jak 20.místo to nebylo. Trať měřila 7,3km, můj výsledný čas byl 22:01, což je v tempu 3:00/km. Výborně běžel Jirka Homoláč, který doběhl na 16.místě. Závod opanovala švýcarská hvězda Julien Wanders, který již ovládl třetí závod za sebou a tuším, že na všech zaběhl traťové rekordy. Běžela zde řada Keňanů a Etiopanů, Francouzi Kowal a Carvalho nebo mistr Evropy v půlmaratónu, Švýcar Tadese Abraham. Závod tedy hodnotím kladně.

V pondělí jsem si naplánoval let až na večer, abych, se trochu prošel po Ženevě. což mě stálo dost sil, ale Švýcarsko je proslulé skvělou čokoládou, která mi dodala patřičnou energii. Ženevu už zdálky poznáte podle gejzíru, který srší až do výšky 140 m. Večer je navíc osvícený. Další významnou památkou je románský kostel Temple de Saint Pierre z roku 1150. Rovněž celé jádro starého města je impozantní. Toť ve zkratce vše.

V úterý jsem již z Prahy cestoval do Tater, kde mě čeká dalších 14 dní tvrdé dřiny. V rámci tréninku si zaběhnu v neděli mikulášsky běh v Bardějově.