Bratislava Marathon

Myšlenku zaběhnout si klasický silniční maraton jsem měl v hlavě už dlouho. Ne proto, že by mě běhaní v horách přestalo bavit, ale zvítězila přirozená lidská zvědavost. Bylo hodně dotazů ,, za kolik bys uběhl maraton na silnici, když zvládneš náročný maraton v horách,,. A právě na tuto otázku jsem chtěl najít odpověď v Bratislavě.

Proč zrovna maraton v Bratislavě? Dopravně i finančně dobře dostupné, vhodný termín vzhledem k hlavním závodům v sezóně a dle ohlasů i příjemná atmosféra.

Snažil jsem se na tento závod od podzimu aspoň trochu připravit a díky tréninkovému plánu od Honzy Havlíčka, jsem poznal co je to trénovat na pravý maraton. Oproti přípravě na horské maratony je tohle mnohem těžší jak fyzicky, tak hlavně psychicky a je zde mnohem větší riziko zranění.

První maraton prý nikdy nevyjde dle představ a i s touto myšlenkou jsem do Bratislavy jel. Neměl jsem však co ztratit a chtěl jsem zaběhnout co nejlíp a nejlépe tak, abych o dalším startu na silničním maratonu dlouho neuvažoval, takže ideálně co nejblíže k 2:30 hod.

Trochu jsem spoléhal na to, že na začátku dubna bude panovat chladné jarní počasí a budou podmínky, které mi budou sedět – zima, zataženo a nejlíp trochu deště. Jenže počasí si nejde naplánovat a panovaly přímo letní teploty (na slunci hodně přes 20 °C a foukal docela nepříjemný vítr). To se na konečném výkonu dost projevilo, ale samozřejmě podmínky měli všichni stejné a nejde se na to vymlouvat.

(foto Marián Bartoš)

Samotný závod jsem ze začátku asi trochu přepálil, ale běželo se mi dobře a hlavně v závětří s běžci, kteří běželi současně půlmaraton. První půlku jsem zvládl za 1:16 hod. a pak už to šlo jen a jen z kopce. Půlmaratonci si zafinišovali a já vbíhal do dalšího okruhu zcela osamocen (s tím jsem však počítal a je to jedna z nevýhod maratonu v Bratislavě, protože prostě když chcete běžet na lepší čas, tak není moc s kým). Větrná místa brala hodně sil a tempo začalo postupně upadat. Na třicátém kilometru mi bylo jasné, že na skvělý čas to tady tentokrát nebude a snažil jsem se svůj první maraton aspoň trochu slušně dokončit. Poslední kilometry už jsem jen klusal s vidinou cíle a bylo mi úplně jedno kdo a kolik lidí mě předběhne.

Nakonec jsem do cíle doklusal v čase 2:37.10 hod. na celkovém třetím místě (popravdě na umístění jsem tady vůbec nehrál, jelikož mi šlo hlavně o čas, a tak to byla aspoň malá náplast za to trápení v druhé polovině).

(foto Marián Bartoš)

Maratonská nezkušenost a hlavně nezvyklé teplé počasí mi hezky ukázaly,  jak náročný tento sport je!  Jak už jsem ale někde psal, čas ani Top ani propadák, běžet Bratislavou byl moc hezký zážitek a s výsledek jsem nakonec spokojen.