Běchovice

Běchovický závod nic nezastaví, ani COVID. Proto se česká špička sešla už po 124. na startu podzimní klasiky Běchovice-Praha, která je také již tradičně MČR v silničním běhu. Člověk sice musel čelit přísnějším hygienickým podmínkám, avšak touha závodit přilákala spoustu běžců.

Panovalo chladnější počasí, bylo pod mrakem a na trati foukal typický protivítr. Vedoucí skupinka se držela zhruba do poloviny spolu, načež se Viktor Šinágl s Vítem Pavlištou odtrhli a započala bitva o titul. S odstupem jsem běžel já, Jirka Homoláč a ještě Ryan Vail, americký běžec s PB na 10 000m pod 28 min, který přibližně před seběhem na 7.kilometru odpadl.

Jirkovi Homoláčovi jsem se utrhl těsně před legendárním Hrdlořezákem. Tady se mi začalo běžet dobře, chytil jsem druhý dech a výběh do prudkého stoupání mi nesebral příliš drahocenných sil, které jsem si šetřil na závěrečný finiš. Kluci přede mnou totiž začali trochu zpomalovat a já se jim rychle přibližoval. Předběhl jsem Viktora Šinágla a po zhruba 150m i Víta Pavlištu. To ještě zbývalo do cíle nějakých 500m a tady už jsem finišoval seč mi síly stačily. Síly jsem si rozložil dobře, laktát mě zahltil až v posledních 50 metrech, ale to už bylo rozhodnuto.

Cílem jsem proběhl v čase 30:18min. a získal již třetí titul na Běchovicích, čehož si velice vážím.