Hyundai Perun SkyMarathon

Po roční odmlce jsem opět nechyběl!  Loni se mi povedla skvělá příprava na slavnou Zegamu a i proto jsem se rozhodl na poslední chvíli na Perunovi nestartovat, letos byl však Perun jedním z mých cílů a snažil jsem se na něj co nejlépe připravit. Na začátku sezóny jsem se cítil běžecky velice dobře a na krátkých závodech mi to docela běhalo, nepovedený závod na Ještědu, mi však trochu kazil náladu. První letošní větší horská výzva mi vůbec nesedla, běželo se mi špatně a vše korunovalo DNF za špatné seběhnutí. Poslední dny před startem jsem si na beskydského Peruna moc nevěřil a tajně doufal, že poběžím aspoň pod 4:10 hod.  Na mé předstartovní náladě moc nepřidávala ani předpověď počasí, kdo mě zná, tak ví, že mám rád chladno, déšť a mlhavo (mlha je skvělý pomocník, jelikož aspoň trochu zakryje ty prudké kopce, které se mi pak absolvují mnohem lépe)

Sobota však sedla, dobře jsem vyspal a ráno věděl, že by to mohlo jít.  Po příjezdu do Oldřichovic a lehkém rozcvičení jsem už věděl, že to půjde a na start jsem nastupoval naprosto klidný.

(foto Lukáš Podolák)

Pokud chce člověk na tomto závodě uspět, musí mu vyjít tři věci:

1. část do Řeky se musí dobře rozvrhnout, ani nepřepálit, ale ani se moc nešetřit..

2. část se musí co nejvíce běžet, tady se krize nesmí připustit, na běhavých úsecích totiž čas ubíhá úplně jinak..

3. pomoc na občerstvovačkách, strašně moc ušetřeného času, když se vám to povede dost rychle, dokáže to soupeře psychicky trochu zlomit

První část byla svižná a do Řeky jsem doslova dovlál za Tomem Lichým a už tady jsme měli slušný náskok (cca 4 min na Pavla Brýdla). Doběh pod sjezdovku, rychlé občerstvení a měl jsem před sebou jednu z nejtěžších pasáží v celém závodě. Podařila se mi však docela dobře, udělal jsem si mírný náskok na Toma, ale hlavně, šlo se mi skvěle. V následném seběhu jsem se možná až moc šetřil a náskok Tom smazal, ale po rychlém druhém občerstvení už jsem šel opět do čela a tak to v podstatě zůstalo až do cíle.

(foto Lukáš Podolák)

 Druhá část, byla suchá a díky tomu hodně rychlá. Věděl jsem, že kluci za mnou jsou skvělí běžci, ale já za poslední dva roky udělal taky posun a věděl jsem, že do toho můžu pořádně šlapat! Dvě podstatné věci, až do cíle jsem nevěděl vůbec nic o svém náskoku a za druhé, ani jednou jsem se nepodíval na hodinky ( jak dlouho běžím a kolik km mám za sebou)! Běželo se mi opravdu parádně a místa kolem mě mi začaly naznačovat, že už se bude blížit poslední stoupání do cíle. Tady už to byla docela krizovka s pitím, jelikož už jsem nic neměl a nikdy bych nevěřil, že budu pár kilometrů před cílem pít vodu z kaluží ( v tu chvíli to byl nepopsatelný pocit úlevy a hydratace). Poslední Grande finále po čtyřech (upřímně tenhle úsek mi přijde až moc), první fanoušci, první zmínky o mém náskoku, první dívání na hodinky ( s myšlenkou ty vole!!!), poslední metry do cíle, finiš!!! Samozřejmě velká radost a hlavně odměna, za celou zimní přípravu, které jsem obětoval opravdu hodně. A čas 3:53.14 hod, toho si opravdu vážím a doufám, že je výzvou pro ostatní!!!

(foto Lukáš Podolák)

Děkuji opravdu všem, kteří mi fandili a věřili, také Janu Weberovi ze Salomon-run.cz za velkou pomoc na občerstvovačkách a v neposlední Janu Havlíčkovi, za trénink a rady !!!