Velký rozhovor s Jakubem 2. část

V létě toho moc nenatrénoval, přesto dokázal na konci září doběhnout druhý na Běchovicích, a v listopadu pak ovládnout Hornickou desítku, navíc ve výborném čase, plus se následně nominovat na mistrovství Evropy v krosu. V Itálii se svěřenci Vladimíra Černého sice tolik nevedlo, ale – jak se říká, konec dobrý všechno dobré – rok uzavřel kvalitním výkonem na silničním závodě v Rakousku. V příští sezóně pomýšlí především na ME věkové kategorie do 22 let a dlouhodobě sní o účasti na olympijských hrách. (Navazujeme na první část rozhovoru z „pera“ Jiřího Šoptenka.)

Léto po doktorech: místo běžeckého tréninku kolo, túry, plavání a cvičení

Že si Jakub Zemaník dokáže začátkem listopadu zlepšit výrazně osobák na desítce, tomu skutečně letní měsíce nenasvědčovaly. „V červnu mě začala pobolívat achilovka v místě, kde se upíná na patu,“ popisuje 21letý rodák z Ostravice. „Měl jsem s tímto zranění problémy již několikrát. Občas jsem si zkusil zaklusat, ale achilovka pořád bolela a já nemohl v podstatě celý červen, červenec a část srpna systematicky běhat. Chodil jsem na rehabilitace (elektroléčba, vodoléčba, měkké techniky, lasery), navštěvoval fyzioterapeutku, nohu lehce protahoval.“

Přesto Jakub v létě nezahálel. „Běhání mi hodně chybělo, ale věděl jsem, že jej musím nahradit jinou fyzickou aktivitou. Jezdil jsem na kole (1 až 3 hodiny po silnici nebo v náročném horském terénu – maximálně do 70 km), absolvoval pěší túry v horách (to byla achilovka v pohodě), věnoval se plavání (hodinu stylem prsa, nejdříve s pauzami, postupně v kuse), posilování a kompenzačnímu cvičení. Trenér nechal tenhle alternativní způsob tréninku na mě, šlo jen o to, abych se udržel ve fyzické kondici a přechod do běžeckého tréninku pak nebyl příliš těžký.

Týdny bez pohybové aktivity si zkrátka člen „Black Teamu“ nedovedl představit. „Já bych stejně nevydržel jen tak sedět a nic nedělat. Bylo to psychicky náročné období, ale stále jsem věřil, že se dám zdravotně do pořádku a pak i dobře připravím na podzimní část silniční sezóny. Možná mi pomohlo, že jsem měl s tímto zraněním zkušenosti a věděl, že by mělo vše za pár týdnů odeznít. Tentokrát trvala běžecká pauza trochu déle, ale naštěstí jsem vše v pohodě stihl. Teď, když jsem zdravý, tak si vážím každého odběhnutého tréninku bez bolesti. Snažím se zranění více předcházet běháním po měkkém povrchu a častější regenerací. Co by mohlo být příčinou opakovaného zranění na stejném místě, to bohužel netuším.“

Trénink po Běchovicích už byl kvalitní

Začátkem září odjel Jakub na soustředění do Tater, kde začal s přípravou. „Na Běchovice jsem ještě neměl moc natrénováno, ale po nich jsem už trénoval celkem dost a výsledkem byla Hornická desítka.“ (Podrobnosti o závodě níže.)

S běžeckým tréninkem po zranění začal Jakub v polovině srpna velice opatrně, aby nedošlo k obnovení zranění a tělo se opět postupně adaptovalo na běžeckou zátěž. „Čtyři týdny jsem prakticky jen klusal, zařazoval fartleky a nabíral objem v tempu okolo pěti minut na kilometr. První zářijový týden jsem naběhal 60 km, poslední 110 km, s tím, že jsem ve druhé polovině září zařazoval jednou týdně trénink v úsecích od dvou do pěti kilometrů v tempech 3:20 – 3:30/km. Až na jednu výjimku (6x 1 km za 3:15 v Tatrách) jsem až do Běchovic neodběhal žádné rychlejší tréninky.“

Po Běchovicích se kilometráž zvýšila na 120 až 130 km za týden a přibyla i „kvalita“. „Dopracoval jsem se k úsekům jeden až tři km­ v tempech 2:55-3:00 minuty. Zařadil jsem jednou týdně kopce (10 až 15x 200-300m), dvakrát týdně 10 až 15km v tempu 3:40-3:50 min. a s blížícím se evropským šampionátem v krosu jsem odběhal něco i na dráze. Byly to většinou spojované 400 a 600 v tempech 64-68 s, resp. 1:36-1:41 min.“

Časem 29:25 šokoval i sebe

Na start silničních desítek se v Čechách ročně postaví desetitisíce běžců. Na čele tohoto ohromné davu se v součtu posledních 7 let usadil 21letý Jakub Zemaník, který dosáhl na Hornické desítce skvělého času 29:25. Dokonale využil podpory domácích diváků i znalosti místa závodů. „Věřil jsem, že bych mohl dosáhnout výkonu pod 30 minut, ale čas 29:25, to byl i pro mě šok. Osobní rekord při tomto závodě jsem si zlepšil o 51 sekund.“

Jakub převzal iniciativu hned po startu a usadil se na čele. „Po proběhnutí druhého kilometru jsem se zeptal Jirky Homoláče na mezičas, a když mi odpověděl 5:50, snažil jsem se tímto tempem pokračovat dál. Jirka začal ztrácet kontakt někde mezi čtvrtým a pátým kilometrem. Jednotlivé km jsem si neměřil, běžel jsem spíše pocitově. O tom jak rychle běžím, jsem se dověděl vždy při průběhu do dalšího kola. V tom posledním jsem už viděl, že mám velký náskok, možná i proto jsem se v závěru závodu tolik nevyždímal. Z dosaženého času mám velkou radost, ale ještě raději bych jej dosáhl na dráze, protože tam by byl s ostatními dráhovými výkony srovnatelnější. Silniční desítky sice mohou být přesně změřené, ale každá trať je trochu jiná.“

Atmosféra frýdecko-místeckého závodu byla skvělá. „V okolí cíle, startu i v samotném parku bylo spoustu intenzivně fandících diváků. Hornickou desítku považuji tak trochu za svůj domácí závod, protože jsem s atletikou ve Frýdku začínal. K vítězství mi gratuloval nespočet lidí a o závodě se dokonce psalo i v místních novinách. Pro mě je tento výkon výbornou motivací, ale nesmím se jím příliš uspokojit. Je velmi důležité probudit se z euforie, dívat se dál a říkat si, že to může být ještě lepší.“

Vítkovický závodník vrátil Homoláčovi porážku z Běchovic a na jeho štítě zůstal i mílař Holuša. „Jakub umí zaběhnout i takhle dlouhé závody, ale těžko posoudit v jaké fázi přípravy se ve Frýdku-Místku nacházel. Já měl asi malou výhodu, že jsem směřoval formu ke krosové republice a k mistrovství Evropy. Co se týče vítězství nad Jirkou, tak se mě někdo nedávno ptal, zdali si vážím více času nebo vítězství nad ním. Odpověděl jsem, že mi jde spíše o zlepšování výkonu, protože pokud někoho nečekaně porazím, tak zrovna nemusí mít svůj den.“

Jakubův výkon je pátým nejrychlejším časem v historii tohoto závodu, a to tu startovala celá řada vynikajících běžců. Traťový rekord drží časem 29:10 Miro Vanko. Historická tabulka závodu vypadá nyní takto:

1. Miroslav Vanko – 29:10 min. (2004)
2. Ali Ezayedi – 29:11 min. (1999)
3. Krzystof Przybyla – 29.14 min. (2000)
4. Sawe Elisha Kiprotich – 29:17 min. (2012)
5. Jakub Zemaník – 29:25 min (2016)

Trať budoucnosti a vytrvalecké osobáky

I když Jakub v současnosti kombinuje dráhu, silnici i krosy, prioritou pro něho zůstává výkonnostní progres na dráhové pětce a desítce. „Myslím, že tohle je pro nás s trenérem správná cesta, i když vidina, že bych se v budoucnu specializoval na silnici, existuje. Rád bych si vyzkoušel i půlmaraton, ale na to mám čas do doby, kdy se přestanu zlepšovat na kratších tratích. Zatím mám hodně rezerv i na patnáctistovce (osobní rekord 3:51.51), ale kalendář mých závodů je postavený na delších tratích a na ty kratší již nezbývá tolik času.“

Vytrvalecké osobáky na dráze si 183 cm vysoký a 67 kg vážící Jakub zaběhl na kvalitních mítincích v zahraničí. „Při pětce v Regensburgu (14:15.43 – 2015) jsem první čtyři kilometry rozběhl rovnoměrně v tempu 2:52, poslední kilometr jsem vystupňoval za 2:47. Předchozí čas jsem si zlepšil o 15 s, což pro mě bylo příjemné překvapení, protože jsem očekával spíše čas na hranici 14:25. Trojku v Dessau (8:12.52) jsem rozběhl za 2:42, ale v posledních dvou kolech jsem hodně vytuhnul. Byl to čtvrtý závod letošní sezóny, byl jsem již dobře rozzávoděný a ještě týden před startem cítil formu, jenže pak přišly střevní problémy a s nimi i oslabení.

„Vzhledem k té trojce a absolvovanému tréninku jsem věřil, že bych mohl na pětce dosáhnout času mezi 14:05 – 14:10. Bohužel mě však limitovalo zdraví. Nejtěžším jarním tréninkem bylo 3x1200m za 3:16 min, což ale odpovídalo tempu na 3km. V kilometrových úsecích jsem běhal časy kolem 2:50 min.“

„Po mítinku v Dessau přišel další start v Regensburgu (14:54.19), kde jsem sice dvojkou proběhl ještě za 5:45, ale pak už to moc nešlo a do cíle jsem se jen dotrápil. A pak už přišly problémy s achilovkou. V polovině července jsem ještě doběhl přes bolest druhý na mezistátním utkání do 22 let druhý za 14:55 a ihned poté jsem začal s léčbou zraněné achilovky.“

Po krůčcích … třeba i jednou k olympiádě

Co se týče dalšího zlepšování osobních rekordů, klade si Jakub postupné cíle. „Nestavím před sebe nereálné výkony, které bych pak neměl šanci splnit. To bych pak byl zklamaný. Z dlouhodobého hlediska sice mám podobný cíl jako mnoho jiných běžců – zúčastnit se olympiády, ale rád bych se k tomu dopracoval po krůčcích. Uvidíme, jestli se to povede.“

A jakého výkonu si houževnatý běžec prozatím nejvíce považuje? „Dráhové trojky, i když jsem v tomto závodě doběhl až na 10. místě. Pokud se chci výkonnostně posouvat, musím se smířit s tím, že v kvalitních závodech nebudu pokaždé vítězit, ale dobíhat spíše na chvostu závodního pole. Takových výkonů si vážím více, než běhat pětky a desítky pouze na finiš v posledním kole.“

Jakub byl až do svých 18 let výrazně lepší na patnáctistovce než na trojce a delších tratích. „Zlom v mé vytrvalecké výkonnosti přišel v roce 2014, kdy jsem splnil limit na 10 km na MS juniorů, nicméně si myslím, že mám stále rezervy i na 1500 m. Nejvíce se mi libí kombinace 1500-5000m, to je cesta, kterou bych se chtěl vydat.“

„Slyšel jsem určité názory, že jsem začal s desítkou příliš brzy a že ztratím rychlost, ale s tím určitě nesouhlasím, protože se zlepšuji na všech distancích od 1500m výše. Můj trénink je neustále zaměřen právě na kombinaci 1500-5000m. Spousta elitních běžců běhala už v juniorech delší závody a jsou i v pozdějších letech konkurenceschopní i na kratších tratích. On totiž i vytrvalec musí být dostatečně rychlý. Nicméně si myslím, že mám větší vlohy pro delší tratě.“ 

Vítězný polský test

Před krosovým ME kraloval Jakub s přehledem na polském šampionátu do 22 let. „Loni jsem tam doběhl čtvrtý za Szymonem Kulkou, který vyhrál o tři roky dříve juniorskou krosovou Evropu. Letos jsme startovali společně s muži, kteří běželi o kolo více. Konkurence byla velice solidní, na start se postavil například účastník letošního olympijského maratonu Artur Kozlowski nebo Tomasz Grycko s desítkou za 29:19.“

Na rovinaté trati (s výjimkou jednoho krátkého kopce) po hliněných cestách, se Jakub střídal na čele s Gryckem. „Poslední kilometr jsem vystupňoval a proběhl s rezervou cílem první, právě před Tomaszem, který však ještě jeden okruh pokračoval. Před Evropou to byl výborný test výkonnosti. Příliš fanoušků se podívat nepřišlo, protože byla strašná zima. Předtím, než jsem se šel rozcvičit, jsem se cítil neskutečně zmrzlý. Do Lodže jsme dorazili den před závodem do strašného smogu, který byl ještě intenzivnější než ten ostravský.“

Polské krosové mistrovství měli Jakub s trenérem naplánováno dopředu, ve stejném termínu však byl ve hře i start na krosu v holandském Tilburgu. „Pro Polsko jsme se rozhodli, protože bylo, co se cestování týče, mnohem blíže.“

Krosy vnímají závodník s trenérem jako skvělou průpravu pro dráhového běžce. „Závodím moc rád. I s Běchovicemi jsem si na podzim zaběhl dva silniční běhy a čtyři krosy. Prioritou zůstává dráha, ale zařazení čtyř silničních běhů a pěti krosů za rok se dá s dráhou dobře skloubit. Někteří běžci se raději několik měsíců připravují a závodí po delší pauze, pro mě jsou starty přes zimu vítaným zpestřením. Až na republiku, kde se běželo v blátivém terénu, jsem se cítil při všech podzimních startech dobře. Trať byla oproti loňsku (zdejšímu krosu) malinko změněna. Chyběly největší kopce, bylo to více běhavé, ale mně to ani do těch zredukovaných kopců moc dobře neběželo. Na měkkém povrchu jsem se nemohl pořádně odrazit, svědčí mi spíše tvrdší povrch.“

Krosové ME přes snahu nevyšlo, ale život jde dál

Na přespolním evropském šampionátu v italské Chii v prosinci obhajoval Jakub skvělé patnácté místo z francouzského Hyeres v roce 2015. Jak viděl Jakub situaci několik dní před startem? „Po loňském umístění musím myslet na vyšší příčky, ale doběhnout v takové konkurenci (šest běžců za jednu zemi) do desítky je nesmírně obtížné. Krosy jsou podle mého názoru nejtěžším běžeckým závodem, protože se na nich scházejí běžci od půlky až po maraton. Cítím, že jsem na tom výkonnostně lépe než loni, přesto bych za úspěch považoval i zopakování loňského umístění. Pokud doběhnu do 20. místa, budu to vnímat jako dobrý výsledek, horší umístění by mě již zklamalo. Je to však jeden závod, kde bude záležet na tom, jak trať sedne mně nebo mým soupeřům. Důležité bude, abych podal maximální výkon, a uvidíme, co to přinese. Loni se v první desítce umístil Angličan s pětkou za 14:30, ale je třeba dodat, že spousta běžců se na krosové ME speciálně nepřipravuje a poběží jej z plné přípravy.“

Závod Jakubovi ale bohužel nevyšel, do cíle doběhl na 48. místě. „Začátek závodu jsem zvládl skvěle, ale poté jsem se začal trápit. Těžko říct, co bylo příčinou, možná jsem neměl svůj den. Je to určitě zklamání, čekal jsem mnohem více, ale jede se dál. Čeká mě ještě spousta práce a nových výzev.“

Jen pro zajímavost, hlavní tréninky před ME proběhly v Bělském lese na pro Ostraváky známé pilinovce. V předposledním týdnu před závodem odběhal Jakub trénink: 2-3-2-2km v tempu 3:05/km, v posledním týdnu už jen 1-2-1-1 rychlostí 2:58/km.“

Hala jen jako příprava, prioritou ME „22“ v létě

Rok zakončil Jakub na Silvestrovském běhu v rakouském Peuerbachu, 6,8km trať uběhl za 20 minut, 9,9 vteřiny, tj. v tempu 2:57 minuty/km. Na devátém místě byl nejlepší z našich, za sebou nechal nejen Jana Kreisingera (patnáctý za 20:38.8), ale o dvě místa a čtvrtminutu i Jiřího Homoláče (jedenáctý za 20:32.2).

A co jej čeká v následujících měsících? „V lednu absolvuji soustředění v Tatrách a poté již bude na řadě sezóna pod střechou. V únoru bych bez speciální přípravy rád odběhl 3 až 4 závody v hale, na něž ihned navážeme přípravou na letní dráhovou sezonu. V létě budou prioritou tratě od 1500 do 5000 m s tím, že bych si rád zkusil i jednu dráhovou desítku. Pokud by se mi podařilo splnit oba vytrvalecké limity pro ME do 22 let, pak bychom se o tom, které disciplíně bych dal přednost, s trenérem rozhodli až těsně před šampionátem.“

Záliby a běžecké vyznání

A na jaké koníčky zbývá čas studentovi třetího ročník ekonomické geografie a regionálního rozvoje na Ostravské univerzitě? „Rád chodím po horách, čtu všechno, co se mi dostane pod ruku, naposledy životopis Arnolda Schwarzeneggera „Total Recall“ nebo knihu Lidová strava na Valašsku. V hudbě a filmu nemám nic vyhraněného, zkrátka všehochuť.“

Na závěr přidejme Jakubovo pěkné vyznání ohledně jeho nejoblíbenějšího sportu. „Běhání mám rád, protože mě svým způsobem naplňuje. To co do běhání vložím, se mi dřív nebo později vrátí.“ Doba návratnosti bývá u většiny běžců občas přerušena zraněními či dílčími neúspěchy. Jakub není výjimkou. Nemusí však po svém výkonu na ME v krosu smutnit, jeho čas při Hornické desítce byl pro všechny znalce atletiky důkazem jeho běžeckých kvalit. Přejme mu do nového roku hodně zdraví a spoustu skvělých vytrvaleckých výkonů. Jistě si je za svoji houževnatost zaslouží.

P.S. Jakub uspořádá v příštím roce společně s bratrem Janem kros na Ostravici.

Převzato z webu: http://www.ceskybeh.cz/