Univerziáda Neapol a Heusden Zolder

Jeden z vrcholů letošní dráhové sezóny je za mnou. Podstatnou část června jsem se na Univerziádu chystal v Tatrách, poté přibližně 10 dnů v Ostravě, kde jsem oprášil speciální tempo a hurá do Neapole.

V Neapoli jsem byl už šest dnů před startem, takže jsem měl možnost trochu se aklimatizovat na zdejší výheň. Jelikož jsem si vždycky rád pospal, tak jsem chodil trénovat kolem 11 hod. a po tréninku jsem byl naprosto uvařený, nepomáhalo ani moře, které mělo teplotu polévky. Mínusem pro mě byla absence běžeckých tras, v blízkosti ubytování byl jen jeden parčík, jinak všude baráky, asfalt a plno lidí. Ubytováni jsme byli na lodi a jídlo bylo asi nejlepší, co jsem kdy zažil na vrcholné akci. Člověk se sice musí hlídat, ale občas jsem zhřešil.

Ve čtvrtek 11.7. byly na programu rozběhy na pětku, já figuroval v druhém rozběhu. Pro mě určitě výhoda, věděl jsem, jak poběží v prvním rozběhu a podle toho jsem chtěl běžet. Naštěstí se běželo pomalu, takže jsem byl od začátku vepředu a hlídal si tempo cca kolem 2:52/km s tím, že poslední kilometr se trochu vystupňoval. Doběhl jsem sice na nepostupové 6.příčce, ale časem 14:12.4 min. jsem v poklidu postoupil do finále.

Finále bylo naplánováno na sobotu. Byl jsem zvědavý, co se mnou udělají dvě pětky v rozmezí tří dnů. Rozběh se sice neběžel nějak rychle, ale v nohách to je a jde to cítit. Finále bylo takové, jaké jsem čekal. Poklidné tempo se střídalo s rychlými změnami temp. Zařadil jsem se na konec, protože tam jsou změny nejméně citelné. Poslední tři kola už to byl fičák. Ve finiši jsem měl dost sil a doběhl na 8.místě, později diskvalifikovali Alžířana a posunul jsem se na 7.příčku v čase 14:20.4 min. Mohl jsem být spokojený. Asi to šlo ještě o jedno, dvě místa vylepšit, ale za 7.místo jsem nesmírně rád. Pro mě byl cíl postoupit hlavně z rozběhu a nevybouchnout ve finále, což se myslím podařilo. Poslední dny jsem byl taky dost nervozní, tak to ze mě všechno spadlo.

Radost jsem měl taky ze stříbrné medaile Honzy Friše. Kdo by to byl tenkrát před 8-10 lety, kdy jsme začínali, řekl, že budeme běhat na takových závodech a umisťovat se vepředu. Holt, všechno jde, když se chce.

O týden později mě čekala další pětka v Heusden Zolderu. Tady poznáte tu pravou běžeckou kulturu, sjíždějí se tady běžci z celé Evropy, rovněž hodně Američanů, kteří závodí po Evropě. V A běhu na pětce běžel například Edward Cheserek, Henrik Ingebrigtsen nebo Sondre Moen. Věděl jsem, že tři pětky během 10 dnů jsou moc, ale pro mě možná poslední možnost zaběhnout si slušný čas. Nakonec 14:01,21 min., žádný zázrak, ale taky žádný propadák. A to jsem běžel v C běhu, kde jsem doběhl někde v polovině startovního pole.