Tatranská Šelma Ultra

Přeběhout skoro celé Vysoké Tatry po tatranské magistrále, navíc se startovním číslem mě lákalo už dlouho. Letos to i díky absenci mého oblíbeného Slezského maratonu vyšlo a mám za sebou premiéru na tomto prestižním slovenském závodě.

Parádní zázemí ve Ždiaru nabízelo ubytování, prezentaci, cíl i vyhlášení na jednom místě, ráno přesun autobusem necelou hodinu na start do Třech Studniček.

Startujeme úderem osmé, první kilometry úplně neznám, rozbíhá se to pomalu, po chvíli už mi nevychází běžecký krok a tak trochu zrychluji. Brzy se spolu Honzou Mrázkem a Tomem Macečkem oddělujeme od zbytku startovního a nasazujeme vcelku svižné tempo. Na Štrbském jsme něco kolem 40 minut, prý o něco rychleji než loni, při rekordním času závodu.

(foto Lukáš Podolák)

Běží se mi skvěle, jedinou nepříjemností jsou turisté mezi Štrbským a Popradským plesem, běh je trochu rozkouskovaný, ale daří se mi vytvořit na kluky malý náskok. Lehkým krokem probíhám kolem Popradského plesa, najednou kořen, zakopnutí a rázem jsem celý v kaluži vody a bahna. Rychle se zvedám a rovnou pokračuji ve stoupání na Ostrvu. Postupně si uvědomuji co se mi stalo, jsem totálně od bahna, obličej, ruce, dres, nádoby od pití, strašně to smrdí a lidi na mě koukají odkud jsem to přiběhl.

Jsou to však všechno jen kosmetické vady, a tak solidním tempem zvládám výstup na Ostrvu, občas běžím, občas přejdu do chůze, letmým pohledem dolů vidím stoupat kluky, náskok je stále dobrý. Směrem na Sliezsky dom se trochu vzpamatovávám z pádu a rozbíhám se v parádním zvlněném tatranském terénu. U Sliezskeho domu využívám občerstovačku, doplňuji pití dávám banán a pokračuji na Hrebienok, kde jsem za cca 2:45 hod. Opět doplňuji vodu, dávám lok coly a mám před sebou asi nejtěžší část trasy. Výběh na Skalnaté pleso je mezi turisty náročný a cítím, že mi neustálé slova o místo a uhýbací kroky berou hodně sil, ve stoupání na Svišťovku prožívám velkou krizi a jsem rád, že jdu. Tady mě jak Macek, tak i Mrazák předbíhají a stává se z toho zlomový okamžik závodu.

V seběhu na Chatu pri Zelenom plese se konečně oklepávám a stahuju Mrazáka, tuším, že už to na vítězství asi nebude, ale pořád je o co běžet. Na občerstvovačce jím a piju co hrdlo dovolí a soustředím se na závěrečných deset kiláků, čtyři nahoru a šest seběh do cíle! Bohužel ztráta je velká a i přes veškerou snahu dobíhám do cíle na třetím místě v čase 5:42.38 hod. Pocity jsou zprvu trochu smíšené, mohlo to dopadnout lépe, ale taky mnohem hůře…později na vyhlášení jsem ale za bednu samozřejmě rád.

(foto Lukáš Podolák)

Šelmu  jsem odběhl v botech Salomon S/LAB Ultra a musím říct, že je to zatím nejlepší bota na delší závody jakou jsem kdy měl! Skvělé tlumení, stabilita, ochrana chodidla, nízká váha. Sice nezamezila mému zakopnutí a megapádu do bahna, ale v těžkém kamenitém terénu obstála opravdu na jedničku :) Na závody 50km a více opravdu skvělá volba!