Stubaiské Alpy na skialpech

Pro letošní skialpový výpad do Alp jsme vybrali rakouskou “Mekku” skialpinismu a dva dny se toulali po Stubaiském ledovci. Ale popořádku.

Scénář byl klasický, v pátek sraz na jihu Čech, rychlé přebalení do nejlepšího fára. Plný plyn směr Linz, Salzburg, Innsbruck a Schönberg im Stubaital, kde jsme přespali. Nízkonákladový výlet vzal brzy za své, jelikož jsme na dálnici zjistili, že není dálniční známka, čehož si bohužel všiml i kontrolor Asfinagu a dal nám to za 100 éček :). Ale jedete na výlet jednou za rok, tak musí být pořádná útrata, no ni?

Fyzička už není, co bývala, takže sobota ráno přejezd k lanovce Talstation Mutterbergalm, ta nás za 26 éček vyplivne o nějakých 1600m výš na vyhlídce Top of Tyrol. Počasí jak ze žurnálu, dáme krátký sjezd, nandáme pásy a už si to v karavaně lyžařů štrádujem k úpatí Zuckerhütlu. Šnečí tempo má i své výhody, nemusíte například přes půlhodiny čekat ve frontě na vrchol a máte vršek sami pro sebe. Každopádně Zuckerhütl je spíš rozehřívačka, neboť nás čeká ještě vyškrábat se na protější Wilder Pfaff, který si Tom dá nadvakrát, protože mu pod jeho vrškem spadne helma. Na Pfaffu toho máme tak akorát, ale to nás to nejlepší ještě čeká. Musíme seběhnout trojkový hřebínek, který se nám s plnou polní a lyžemi na zádech nejde dvakrát komfortně. Ale zvládnem to a poslední úkol dne je doplahočit se na Müller hütte, kde budeme doufat ve 3 volná místa v bivaku. A taky že byla, sice na zemi, ale nespali jsme venku.

Další ráno opět plech, dopoledne se vyškrábeme na Wilder Freiger, čímž se přehoupneme přes hřeben a následuje už jen nekonečně nekonečný sjezd do údolí. Krása, paráda, bomba, jen kdyby ty stehna tak nehořely :)