Similaun

Začátkem roku jsme se vydali k rakousko-italským hranicím, kde jsme vystoupili na pátý nejvyšší vrchol Ötztalských Alp. Pro výstup na Similaun (3606m) jsme zvolili “čertova prkýnka” a výstup i sjezd jsme si náramně užili.

Na Similaun jsme vystupovali klasickou cestou. Po celonoční jízdě autem jsme dojeli do Ventu, ze kterého jsme na skialpech vystoupali širokým údolím k chatě Martin Busch Hütte (2501 m). Únor asi není úplně ideálním měsícem pro výstup a skýtá v sobě plusy i mínusy. Jako mínus lze uvést větší mráz, než v jarních měsících a pro někoho také uzavření chaty. Pro nás bylo uzavření chaty spíš výhodou, neboť jsme byli na kopci zcela sami a ubytovali se v luxusním winteraumu, který byl vybaven na jedničku i se dřevem k topení. Následující den ráno jsme za úsvitu vyrazili k vrcholu. Cesta vedla od chaty téměř po rovině širokou náhorní plošinou a pod Similaun Hütte se stáčela doleva a začala pozvolna stoupat. Asi 100 m pod vrcholem jsme zuli lyže a po hřebínku vystoupali v mačkách na vrchol. Odměnou nám byly dechberoucí výhledy na okolní třítisícovky. Sjezd na chatu byl pouze třešničkou na dortu. Večer jsme opět přespali na chatě a další den ráno sjeli zpět do Ventu.

Myslím, že jsme zde nebyli naposledy, poněvadž jde z chaty udělat řadu výstupů, ale ty na nás ještě čekají :)