Peru – křížem krážem

 Na přelomu června a července jsem se poprvé v životě vydal na jihoamerický kontinent, kde jsme se skupinou jedenácti přátel poznávali krásy Peru. Popravdě řečeno, když jsem poprvé slyšel o nápadu jet do Peru, vybavilo se mi tak maximálně známé Machu Picchu, ale když jsem se o tuto zemi začal více zajímat, zjistil jsem, že se v ní nachází nespočet úžasných historických měst, památek a zejména rozmanitá a dechberoucí příroda.

 Jakmile bylo rozhodnuto, že do Peru skutečně jedeme, začalo plánování cesty a nelehký výběr míst, která chceme za měsíc zde strávený navštívit a na která nám bohužel nezbyde čas. Na začátku jsme si stanovili, že zhruba polovinu času věnujeme památkám a druhou polovinu horám v pohoří Cordillera Blanca a tak se i stalo.

 Po příletu do Limy jsme z časových úspor naskočili do letadla směr Cuzco, kde jsme začali naše putování. Na letišti v Cuzcu nás přivítaly lístky z koky, jež jsme okamžitě začali žvýkat, abychom si pomohli s aklimatizací, neboť toto město leží v nadmořské výšce 3 400m. Cuzco je nádherné historické město, které bývalo centrem Incké říše a na seznamu kulturního dědictví UNESCO je zcela právem. Narazíte zde jak na zbytky inckých památek, jako je např. kamenná pevnost Sacsayhuamán, tak na bohatě zdobené kostely a katedrály z dob španělské okupace. Podívali jsme se na místní trhy, kde se dalo koupit, na co si vzpomenete a nezapomněli jsme ochutnat speciality zdejší kuchyně.

 Z tohoto uhrančivého města jsme si odskočili na nejnavštěvovanější památku Jižní Ameriky, Machu Picchu. Cestou k ní jsme navštívili město Ollantaytambo, jediné dosud obývané incké město. Chtěli jsme zde navštívit kamenné terasy a pokračovat vlakem pod Machu Picchu, ale protože byl vlak beznadějně vyprodaný a nekřesťansky drahý, nemohli jsme ztrácet čas, terasy museli oželet a pokračovali jsme autem přes 5 hodin do předposlední stanice vlaku pod Machu Picchu s názvem Hidroelectrica, ze které jsme nastoupili na noční, 10 km dlouhý pochod po kolejích do Aguas Calientes. Odtud jsme se druhý den nechali vyvézt autobusem na slavnou inckou památku. Počasí nám celkem přálo, což zde nebývá pravidlem, protože často bývá celé Machu Picchu v mlžném oparu, a tak jsme fotili a kochali se, co to jen šlo.

 Následoval několikahodinový návrat do Cuzca a přesun do města Puno, které leží na březích nejvýše položeného splavného jezera na světě. Na jezeře Titicaca (3812m) jsme podnikli celodenní výlet na lodi s návštěvou plovoucích rákosových ostrovů Los Uros, kterých je na Titicaca kolem čtyřiceti, na ostrově Taquile jsme si udělali malou procházku a zašli na oběd k místním obyvatelům. Přes noc jsme pak cestovali nočním autobusem přes vysoká horská sedla vysoká až 4850m do městečka Chivay, které leží na úpatí jednoho z nejhlubších kaňonů světa, Colca kaňonu. Částí kaňonu jsme si udělali procházku a večer zaskočili kousek za Chivay do lázní La Carela, kde jsme si ohřáli těla ve čtyřicetistupňové vodě.

 Další den ráno jsme cestovali do Arequipy, druhého největšího města Peru, ležícího pod sopkou El Misti. Tam jsme si prošli historické centrum s klášterem Santa Catalina, navštívili muzeum s mumií Juanity, jednoho z dětí, které Inkové obětovali a pohřbívali na vrcholu sopky El Misti 5822m. Následně jsme se opět přesunuli nočním autobusem do přímořského městečka Pisco, sjeli kousek do přístavu Paracas, odkud jsme jeli lodí prozkoumat záhadný obrazec v písku El Candelabro a krásy Islas Ballesta, kterým se přezdívá “Galapágy chudých” a žijí zde např. lachtani, tučňáci a hnízdí zde řada ptáků. Při návratu do přístavu jsme zaskočili do místních restaurací a ochutnali výborná jídla připravovaná zejména z mořských plodů.

 Tímto mořským výletem prakticky končila první polovina výletu, následoval přesun do Limy a z ní do Huarázu, hlavního města peruánského lezení, ale o tom více v příštím článku. :)