Mount Kenya

Hlavní vrchol je po Kilimanjaru druhou nejvyšší africkou horou a patří mezi tři místa v Africe, kde můžeme pozorovat vrcholové ledovce poblíž rovníku.

Masiv Mt. Kenya má tři hlavní vrcholy – Batian (5199m) a Nelion (5188m), které jsou výhradně horolezeckou záležitostí a trekový vrchol Point Lenana (4985m), kde směřují kroky většiny návštěvníku parku.

Já jsem měl původně zálusk na lezecký přechod nejvyšších vrcholů Batian a Nelion, bohužel jsem nenašel lezeckého parťáka, který by do takovéto akce šel. Nakonec jsem se tak spokojil pouze s trekovým pojetím akce, která se na první pohled tváří velice nenáročně.

Pro výstup jsme si vybrali cestu Sirimon, která startuje z vesničky Nanyuki. Zde jsme po příjezdu z Nairobi strávili noc v hotelu, který jsme použili i jako depozit pro ostatní věci, které jsme sebou nechtěli tahat.

Na jako jeden z mála afrických komerčních kopců tady není povinný průvodce. Dle webu národního parku je důrazně doporučený, ale ne povinný. V celém parku jste svým způsobem svobodní, takto nám to později sdělil správce prvního kempu. Na to je třeba si ve vesnicích pod kopcem dát pozor, jelikož místní vás budou lanařit a tvrdit vám, že bez průvodce se do parku nedostanete.

Jako do většiny národních parků v Africe se však i tady platí vstupné, které vyjde na 50 USD/den. Je možno si zakoupit buď vstup na jeden den nebo na tři dny a více. Pro výstup na Point Lenana jsme tedy koupili vstup na tři dny, který se jevil jako nejlepší varianta, plus 20 USD za místo na stan v tábořištích.

Plánovaný itinerář výstupu byl vystoupit hned první den od Sirimon Gate do Shipton´s Camp, zde přespat ve stanu, ráno ráno vystoupit na vrchol Point Lenana a buď sestoupit tou samou cestou zpět nebo přejít na druhou stranu na Austrian Hut a sestoupit nejkratší a nejvíce používanou cestou do Naro Moru.

Musím, se přiznat, že jsem celý tento výstup úplně dobře logisticky nedomyslel. Vyráželi jsme od brány docela pozdě, měli jsme na tři dny málo tekutin a žádný vodní filtr a tak dále… Od brány vede do prvního kempu (Old Moses Camp) v podstatě nezáživná asfaltová cesta, kde jezdí občas auta, hory člověk moc nevidí a peče tady při jasném počasí slunce. Tady se dalo ušetřit trochu času a energie, kdybychom tuto část cesty absolvovali autem. Nebo se dalo vyjít od brány až později odpoledne, dojít pohodovým tempem do kempu, přespat a ráno vyrazit výše. Ale i za půl dne tady pořád platíte padesát dolarů…Jasně, chtěli jsme ušetřit!

Z Old Moses kempu je cesta už zajímavější, sice se člověk občas brodí bahnem, ale při dobrém počasí vidí před sebou svůj cíl. Cesta do Shipton´s Campu trvala asi pět hodin. Bohužel už jsme hodně zatměli a stanovali několik výškových metrů pod kempem, na né úplně ideálním místě… Noc byla krušná a moc jsme se nevyspali, nad ránem navíc začalo hodně pršet a počasí se celkově hodně pokazilo.

Po opravdu skromné snídani jsme se nakonec vydali na vrcholový pokus, s tím, že sebou vezme jen to nejnutnější a vše ostatní necháme ve stanu. Stoupali jsme opravdu pomalým tempem k vrcholu a doufali, že se počasí trochu zlepší a bude aspoň nějaká viditelnost. Bohužel s přibývající výškou to bylo čím dál horší a navíc začal foukat nepříjemný vítr. Zhruba čtyři sta výškových metrů pod vrcholem jsme se rozhodli o návrat zpět, jelikož viditelnost byla opravdu špatná a byli jsme tam v tu chvíli úplně sami…

Později odpoledne už se počasí trochu zlepšilo a my jsme mohli spatřit Mt. Kenyu v celé své kráse, to už jsme však byli na sestupu zpět do Nanyuki.

Chtělo to mít ještě jeden do zálohy, chtělo to mít filtr na vodu, bez něho to tady snad ani nejde, pokud nemáte nosiče, kteří vám pití nesou. Možná jsme až moc spěchali s myšlenkou být co nejdříve v Itenu a začít s tréninkem a možná nám taky chybělo trochu štěstíčka.

I tak to byla skvělá zkušenost v horách, vše si zařídit, vymyslet a zrealizovat. Třeba bude ještě jednou možnost tuhle oblast navštívit a podívat se třeba na vrchol nejvyšší!