Ice Trail Tarentaise

Na Ice Trail jsem se hodně těšil, spojení horského závodu s pohybem po ledovci se mi hodně líbilo. Na vysokou nadmořskou výšku jsem se snažil připravit jak ve Vysokých Tatrách, tak i při hypoxickém tréninku. Bohužel to na pořádný výsledek nestačilo a z Francie jsem si odvezl DNF a zkušenost, že pokud chce člověk na podobném závodě uspět (ne jen ho dojít) je potřeba několikatýdenní a kvalitní vysokohorské přípravy. Na podobnou přípravu však není čas a hlavně ani peníze, takže podobné akce nejsou prozatím nic pro mě (naštěstí podobných závodů moc není)

CO SE NEPOVEDLO?

Na předzávodním brífinku bylo řečeno, že na ledovec musí mít závodník zakryté jak ruce, tak i nohy, jinak bude penalizace. Samozřejmě, že jsem se podle toho jako zařídil, navíc s vědomím, že tohle málokdo dodrží. Taky že jo, na startu a pak i na ledovci se pohybovala valná většina jen v kraťasech a dresech s krátkým rukávem, jen pár lidí se pak po většinu dne pařila v dlouhém, pokud si tedy nebrali s sebou další oblečení…
Začátek závodu byl celkem fajn, chtěl jsem se dostat na Grande Motte relativně pomalu a klidu, abych měl dost sil na následnou běhavou pasáž a také na výstup na druhou třitisícovku. Vcelku to šlo, postupně jsem se posouval pořadím a bavilo mě to. I seběh z Motty byl v pohodě až po druhou občerstovačku, odkud už jsem si nemohl jít svoje a jen tak tak vlál za výborně běžícím Honzou Bartasem (kterému jsem před startem doslova daroval štěstí a on o tom určitě napíše).
Všechny následující výstupy už byly bez energie, i když se mi dařilo předbíhat a předcházet soupeře, nebylo to o ono a postupně jsem úplně ztratil tah. Zásadním momentem bylo místo, kde se napojila kratší trasa Altispeed. Desítky závodníků (spíš tedy turistů) si to šněrovala stejným směrem jako my z hlavního závodu. To byla zásadní rána hlavně na psychiku, protože už jsem nedokázal jít ani trochu své tempo a hlavně rozlišit kdo je soupeř a kdo jde tenhle kratší závod. Celé mé snažení pro mě v tu chvíli skončilo a stal se z toho pouhý Ice trek, který jsem chtěl co nejdříve ukončit. To jsem také na 48 km udělal, závod bych asi došel, ale nenašel jsem ani jeden důvod proč. Tělo i hlava si řekly o stopku a bylo třeba to respektovat!

CO SE POVEDLO?

• Anka Straková 3.místo (obrovský úspěch nejen pro ni, ale také pro český skyrunning)
• Honza Bartas 19.místo (velký výkonnostní posun díky výborné trenérce, pobyt ve Španěsku mu hodně dal)
• 4. místo Czech Skyrunning Teamu v celkovém hodnocení národních týmů na European Skyrunning Champs 2015 za velmocemi Španělskem, Francií a Itálií.

Odkaz na článek http://skyrunning.cz/2015/07/15/finis-pro-bronz-a-ctvrte-misto-tymu-me-ultra-sky-itt/