Gran Trail Orobie

Vzkaz od pořadatelů který mi v lednu přišel byl docela stručný: ahoj Jane, přijeď v létě do Bergama na první ročník našeho závodu, dáme ti zdarma startovné, ubytování a přispějeme ti na cestu. Nedalo se odmítnout a závod jsem si hned zařadil do termínovky, takové pozvánky totiž nechodí každý den! Do Bergama navíc létají nízkonákladové společnosti přímo z Prahy, takže jsem si naplánoval, krátký a rychlý výlet do Itálie, který se nakonec ukázal jako velice úspěšný!

Tropické teploty panující snad v celé Evropě mi moc klidu před startem nepřidávaly a hned po čtvrtečním příletu do Bergama bylo jasné, že pokud se počasí nezmění, bude to peklo!  V pátek to s počasím nebylo o moc lepší a příjemně bylo jen v klimatizovaném hotelovém pokoji. Až večer na prezentaci a předzávodním mítinku bylo příjemněji, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo ochladit, nebo snad pršet.

(foto www.piorota.it)

Sobotní počasí bylo však nakonec přesně takové, jaké jsem si celou dobu přál. Od rána hustě pršelo, díky odvozu z hotelu až na start autem jsem se také pořádně vyspal a v klidu připravil. V Caroně, malé vesničce v horách, kde jsme startovali se jelo z Bergama asi hodinu. Pršelo tady snad ještě více a teplota se pohybovala kolem 10-15 °C, prostě podmínky, které mi sedí a ve kterých umím dobře zaběhnout. O dvacet minut opožděný start mi vůbec nevadil, celou dobu jsem byl nezvykle v klidu, žádné stresy prostě nic, jen jediný cíl, být v Bergamu za cca 8 hodin. Přesně takový čas jsem si den před startem plánoval a nakonec to v reálu skoro tak i bylo. První polovina byla náročnější, kopce sice běhavé, ale občas bylo lepší jít, seběhy technické a bylo třeba dávat bacha na každý krok, pády nechyběly! Zhruba po hodině závodu jsem běžel na čele ve trojici s výborným norským běžcem Sondrem a španělem Jordim, občas jsme se na čele prostřídali, běželo se mi skvěle a věděl jsem, že pokud nepříjde žádná krize, zaběhnu dobře.

(foto: www.photogio.it)

První čtyři hodiny byly spíš takové otrkávací, nikdo nevěděl co od trasy čekat a také se nikdo nechtěl zranit, jelikož terén byl místy dost nebezpečný. Pak ovšem přišla chvíle, kdy odpadl Sondre a já se ocitl na čele s Jordim úplně sám. Pravda, chvílemi mi problesklo hlavou jestli jsem to nepřepálil, ale druhá polovina byla o moc běhavější a na to jsem si celkem věřil. I když mi španěl asi po hodině utekl z dohledu, pořád jsem udržoval vyrovnané tempo skoro až do cíle. Vždyť na poslední občerstvovačce 5 km před cílem jsem ztrácel na první místo cca minutu! Závěr byl však dost drsný, jelikož se vbíhalo do města, nechyběl asfalt což nebylo pro unavené nohy moc příjemné a v posledním běhavém kopci už jsem musel zvolnit a přejít do chůze, tím jsem si myslím ztratil možnost bojovat o první místo. I tak jsem, ale do cíle na historickém náměstí v Bergamu doběhl v dešti na druhém místě, v čase 8:17 hod, se ztrátou něco málo přes tři minuty na prvního španěla Jordiho Besse (vítěze CCC UTMB 2013,závodu ve kterém jsem měl velkou krizi a skončil jsem tam na hranici první stovky). Počasí bylo nakonec tak nevlídné, že organizátoři celý závod v sobotu večer ukončili a zbylé závodníky stáhli z trasy, což tak trochu chápu, jelikož byly některé úseky dost nebezpečné a odpovědnost pořadatelů je veliká.

V neděli vyhlášení a opět obrovské vedro a dusno, cesta domů, která uběhla letadlem velice rychle a samozřejmě velká radost z výsledku! Nebyl to sice žádný světový pohár, ani hvězdně obsazený závod s bohatými sponzory, ale i tak mě celkový koncept závodu ,,z hor do města,,  a organizace velice oslovila a určitě se tady jednou zase vrátím!