Elbrus

Podívat se na Elbrus, tak to byl můj sen už od malička. Čím je člověk starší, čím víc zkušeností získá a čím víc nových lidí pozná, tím víc se mu otvírá neskutečně mnoho možností o kterých dřív ani nesnil. Když se mi letos naskytla možnost jet s Pamirem7000 na Kavkaz, nepřemýšlel jsem ani minutu. Celou cestu jsem se snažil pojmout velice úsporně, proto jsem také zvolil vlakovou variantu, ta je sice zdlouhavá, ale člověk zažijě něco, na co jen tak nezapomene. Vyrazili jsme 1. července z Ostravy, směr Užhorod-Kyjev-Pjatigorsk. Cesta místy ubíhala rychle, někdy se to vleklo, hlavně na hranicích, kde byly kontroly a celníci někdy prudili, ale s jednou celodenní prohlídkou Kyjeva jsme dorazili 4. července do Pjatigorsku. Následoval několikahodinový přesun minibusem do kempu u Osmana, přebalení věcí a zahájení aklimatizace. První den nám počasí nepřálo a pěkně jsme cestou pod aklimatizační kopec zmokli, po velké ranní poradě co dál, nakonec zvítězila varianta vrátit se do kempu, usušit věci a vydat se další den k Syltranskému jezeru. Jak se to naplánovalo, tak to taky bylo, náročný několikahodinový trek k jezeru dal všem zabrat a po zbudování stanů se už nikomu nikam nechtělo. Byly asi čtyři odpoledne a jelikož jsem se cítil dobře, vydal jsem se na sólo výstup na předvrchol Mukalu (cca 3500m.n.m.)

Brzy ráno jsme se vydali na vrchol Syltran (cca 3800 m.n.m.), výstup jednoduchý, většinou po sněhu, závěrečný hřebínek po skále jsme jistili. Počasí nám přálo, bylo jasno a slunečno, poprvé co jsem pořádně spatřil Kavkaz na vlastní oči. Všude kolem známé i neznáme vrcholy, všechno se zdálo být strašně daleko, prostě úplně jiný svět než jsem znal z Alp nebo Tater. Obohacený o nové zážitky, první kavkazský vrchol a vidinou Elbrusu jsme ještě tentýž den sestoupili až do kempu a začali se připravovat na Elbrus.

Elbrus (5642m) je nejvyšší horou Kavkazu a Ruska. I přesto, že se názory geografů rozcházejí, je Elbrus považován za nejvyšší horu Evropy, tudíž je také zařazen do tzv. 7 Summits, tedy sedm nejvyšších vrcholů jednotlivých kontinentů. Kuželovitý tvar hory napovídá, že Elbrus je sopečného původu. Tato dnes již neaktivní sopka má dva vrcholy (západní 5642m a východní 5621m), které od sebe dělí sedlo (5300m).

Pro výstup jsem zvolil klasickou cestu od lanovky, i když byla možnost jít s druhou skupinou asi mnohem zajímavější cestou na východní vrchol, chtěl jsem ještě stihnout jeden lezecký výstup, takže bylo v plánu obětovat Elbrusu maximálně 3 dny. Vyjeli jsme lanovkou na konečnou stanici – Garabaši(zaneřáděné místo, kde je nepořádek, zápach oleje, nafty atd) a vyšli jsme Prijut 11 (4100m), kde jsme měli zajištěný nocleh. Původně jsme zde chtěli strávit den navíc kvůli aklimatizace, ale předpověď počasí napovídala, že se podmínky mají zhoršit, a tak jsme hned druhý den ve 4 ráno vyrazili na vrchol. Tato ,,normálka,, postrádá technicky obtížné místa, je to tzv. choďák. Po celou dobu výstupu jsem používal jen hole, cepín zůstal na batohu. První část výstupu nad Pastuchovy skály asi do výšky 5000 m.n.m. jsem si náramně užíval, počasí bylo jako z katalogu a šlo se mi velice dobře. S přibývající výškou už tempo opadlo a začal jsem trochu bojovat s výškovkou. Adam a Martin, kluci se kterými jsme utvořili skvělou partu se mi začali vzdalovat (nadruhou stranu letěli letadlem a měli o několik dní navíc pro aklimatizaci).

Do sedla jsem došel celkem vyřízený, ale v duchu rozhodnutý, že na vrchol dojdu. Ze sedla mě čekal poslední výrazný výšvih, který je na svém konci zajištěn fixy. Po zdolání tohoto úseku už byl vrchol nadohled, a i když se to zdálo strašně blízko, byl to ještě docela kus, ale v deset hodin jsem stál na vrcholu, unavený a nesmírně šťastný, že jsem si splnil další, ze svých snů.

FOTOGALERIE