Čtyři čtyřtisícovky ve Walliských Alpách

Spaghetti-Runde je název pro známý přechod hřebene Monte Rosy, při kterém se dá během několika dní vystoupit až na 18 vrcholů nad 4000 m. Tento cenný skalp jsme chtěli přidat do své sbírky, a tak jsme se začátkem července vydali směr Zermatt. Pro úspěch na tomto podniku je krom dobré kondice nutné i několik dní trvající dobré počasí. To nám bohužel nepřálo a po dvou dnech se zkazilo a zhatilo nám tento přechod dokončit, ale i tak to byla cenná zkušenost.

Tento přechod se dá chodit z více směrů, my zvolili start na Klein Matterhornu a z něj vyrazili k Breithornu 4165 m. Na jeho úpatí jsme nechali batohy a vyběhli nalehko na vršek. Poté jsme pokračovali rozbředlým ledovcem pod Pollux. Tam jsme postavili stan a přespali. Následující den ráno jsme nalehko vyběhli na vršek Polluxu 4092 m, sestoupili dolů a natěžko vylezli stěnu Castoru 4228 m. Jeho vrcholu jsme dosáhli za velké oblačnosti. Cesta dále vedla úzkým hřebenem na Felikhorn 4174 m. Pod ním, v sedle Felikjoch jsme se utábořili a následující den chtěli pokračovat na Lyskamy. Bohužel se ale počasí silně zhoršilo. Nejprve nás zastihla silná bouřka, při které bily hromy všude okolo nás, poté přišel silný nárazový vítr se sněžením, který trval přes celou noc. Po bezesné noci mělo přijít vyjasnění, ale na nic takového nedošlo. Probudili jsme se do husté mlhy, silného větru. Následující den hlásili husté sněžení, takže jsme zavelili k sestupu na Rifugio Quintino Sella. Naštěstí jsme měli GPS navigaci, podle které jsme v husté mlze hledali cestu zasněženým ledovcem, nemít ji, nevím, jak by to dopadlo. V půlce sestupu na chatu jsme potkali guidy s klienty a pokračovali v jejich stopách. Na chatě bylo nutné vyřešit další problém, a to, jak se dostat k autu do Täsche. Chatař nám poradil, abychom si vzali taxi do Cervina a přejeli lanovkou do Zermattu, to by nás ale stálo majlant. Zvolili jsme proto dobrodružnější a levnější cestu – autostop. Před sebou jsme měli necelých 300 km stopování. Ve středu odpoledne jsme začali stopovat v Gressoney, navečer dojeli k Aostě a kousek nad ní přespali v campu. Ráno jsme opět nastoupili k cestě a kolem druhé odpolední dostopovali do Täsche. Chytli jsme deset stopů, seznámili se a pokecali jak s Italy, tak se Švýcary a musím říct, že všichni byli velmi příjemní. Poté jsme nakoupili povinné suvenýry a vydali se na dlouhou cestu domů.

Vše vypadalo dobře a my už se viděli doma, byli jsme totiž dost unavení, ale osud si s námi někdy zahraje. 100 km před domovem nám ve čtyři hodiny ráno praskl klínový řemen :) Ale ani tato závada nás nezlomila a my dorazili s několikahodinovým zpožděním ve zdraví domů.