Berlín a dál…

S odstupem času píši o Berlíně. Hořkost neúspěchu vyprchala a já můžu bez emocí rozumně zhodnotit mé vystoupení na desítce. Jak jsem již psal v článku dříve, v Londýně jsem zaběhl B limit na desítku, což mi dávalo opravdu pramalou naději startovat na ME. Se startem jsem nepočítal a těšil se, že se na ME mrknu v televizi. V oficiální nominaci, která byla zveřejněna na ČASU jsem nebyl, nicméně, když jsem si pročítal final entries na stránkách evropské federece, tak tam moje jméno figurovalo.  Vše se nakonec vysvětlilo a následně jsem byl donominován do výpravy.

Foto: Aleš Gräf

Zaběhnout A limit a vědět, že jedu, tak bych se připravoval naprosto odlišně, protože příprava v červenci byla koncipována spíše na kratší tratě a kvantum aerobní zátěže nebo speciální tempo na desítku mi dost chybělo. Ale takové věci jsem tenkrát neřešil, věřil jsem, že předvedu dobrý výkon. Jsem přesvědčený, že za optimálnějších teplotních podmínek bych zaběhl slušný čas. Když jsem jel na stadion a teploměr ukazoval 35 stupňů, tak jsem si to snažil nepřipustit. Pravda je taková, že vedro mě totálně zabíjelo i  ve chvílích, kdy jsem se šel jen projít. Trochu jsem doufal, že se bude klusat, teda oni budou klusat a já si poběžím kolem 2:55/km. Ale od začátku za to vzali, ani nevím kdo. Byl jsem úplně na chvostu a první trojku probíhal kolem 8:35, což je na mě strašně rychle. Pětka byla ještě za 14:40 tuším, ale to už jsem mlel z posledního. Byl jsem totálně vyplivnutý, každé kolo jsem hrozivě zpomaloval a devět kol před koncem jsem zabalil.

Tak tedy dopadla moje první desítka na ME. Spoustu lidí mi říkalo, že jedu sbírat zkušenosti. První zkušenost: umět zabalit závod. Druhá zkušenost: s 29 min může člověk jezdit na takovou akci maximálně zametat. Solidní výsledek lze udělat s výkonností někde kolem 28 min a na to nepotřebujete zkušenosti. To musíte mít v nohách…

Z celkového pohledu mě uchvátila atmosféra závodů. Aby na atletiku přišlo kolem 60 000 lidí, to se jen tak často nevidí. A když závodil Němec,  to byl teprve mazec.

Neúspěch jsem tedy hodil za hlavu a dva týdny po ME jsem si zaběhl dvě patnáctky. Nejprve na 53.ročníku Chodské 1500, kde jsem obsadil 2.místo a posunul si PB na 3:50,28 min. O dva dny později jsem jel do Ostravy na Krajský přebor. Lukáš Symerský mi odtáhl 800m v čase 2:01, za což mu děkuji a já poslední stovky metrů bojoval jen a jen s časomírou, která se zastavila na čase 3:48,67 min. Formu si tedy držím na slušné úrovní, škoda jen, že jsem se nedostal do lépe obsazených závodů. Pětku už si taky letos nevylepším. Není prý kde….Tak trénuji na silniční desítku, odběhnu baráž a naordinuji si volno.

Na reprezentačním dresu mám stále připnuté startovní číslo z Berlína a zůstane tam do té doby, dokud nezaběhnu zase něco pořádného.