Anichspitze, Schalfkogel a ferraty v Öetztalu

Původní plán byl vylézt na nějaký kopec nad 3000 m ve Vysokých Taurách, ale špatné počasí nás donutilo zajet více na západ, kde mělo být slušněji. Los nakonec padl na údolí Öetztalu, kde jsme byli shodou okolností v zimě. Střihli jsme si takový alpský dvojboj, kdy jsme vylezli na dvě třítisícovky a na dvě ferraty.

Poněvadž jsme do údolí přijeli po poledni a na žádnou horskou chatu už nemělo cenu jít, dali jsme si na rozlez Reinhard Schiestl Klettersteig vedoucí nad vesničkou Längenfeld. Ferrata se tyčí hned vedle hlavní cesty směr Sölden a za dobrého počasí je z ní pěkný výhled do okolního údolí. My ji lezli za mírného mrholení, takže výhledy nebyly nic moc, ale i tak jsme si ji užili a za hodinku jsme byli na vršku.

Další den jsme vyrazili z Obergurglu směrem k chatě Ramolhaus. Mezi oběma místy je výškový rozdíl rovný jeden kilometr, takže stoupání na chatu dá zabrat, zvlášť, když chcete ještě pokračovat na Ramalkogel. Ten má několik vrcholů. Chtěli jsme původně vylézt na všechny, ale díky husté mlze a později i dešti jsme dali pouze severní, přezdívaný jako Anichspitze (3427 m). Na chatě, kde jsme toho roku byli prvními hosty, jsme se výborně navečeřeli a vysušili zmoklé věci. Následující den jsme šlapali na opačnou stranu směrem k vrchol Schalfkogel (3537 m). Jedná se o nenáročný výstup, s panoramatickými výhledy do okolí. Z vršku jsme sestoupili až do údolí, což byl celkem záhul pro naše stehenní svaly.

V den odjezdu jsme si střihli místní feratovou perlu – Jubiläums Lehner Wasserfall klettersteig obtížnosti D/E. Tato ferata opravdu stojí zato. Stoupá se podél obrovského vodopádu, horní úsek D/E pěkně tahá za ruce a na samém vršku se traverzuje přes lanový most. Jedna z nejhezčích ferat, co jsem kdy šel.