Ortler

 Déšť, sníh, hustá mlha, pády do trhlin, toho všeho jsme si dosyta užili při výstupu “normálkou” na Ortler, na který jsme se vydali začátkem srpna. Předpověď počasí byla poměrně příznivá a normálka slibovala pohodový výstup na nejvyšší horu Rakouska – Uherska, ale vše bylo nakonec jinak.

 Při příjezdu do Suldenu (1900 m ) nás přivítal hustý déšť. Z toho jsme nebyli vůbec nadšeni, neboť nás čekal dlouhý výšlap k Payer hütte (3029 m), kde jsme měli objednaný nocleh. V polovině cesty jsme míjeli Tabaretta hütte (2550 m), u které se déšť měnil v husté sněžení. Na Payer hütte jsme dorazili po kolena ve sněhu před osmou večerní.

 Druhý den ráno jsme se probudili do husté mlhy. Jelikož předpověď hlásila pěkné počasí, vydali jsme se na cestu a čekali, že se počasí postupně zlepší. Nestalo se tak. Byli jsme v klidu, jako první vycházel z chaty horský vůdce s klienty, takže jsme počítali s tím, že cesta bude prošlápnutá. Ale chyba lávky. Ani ne ve třetině cesty, po zdolání namrzlé ferraty, jsme potkali guida s klienty, jak sestupuje. Řekl nám, že je na kopci hodně sněhu, nejsou vidět trhliny a nebude to s klienty riskovat. Jak vidělo 30 lidí stoupajících k vrcholu otáčet guida, otočili také. My se chvíli rozmýšleli a nakonec jsme pokračovali dál. V husté mlze jsme ztratili hodně času hledáním správné výstupové trasy, netrefili jsme například výstup ledovcovým žlabem a vystupovali, žlabem vedlejším. To bylo možná naše štěstí, poněvadž “správnou” výstupovkou projela lavina. V polovině výstupu  nás dohnala jedna německá dvojka a společnými silami jsme prošlapávali trasu k vrcholu. Nebýt jich, vrcholu jsme nedosáhli, protože orientace na rozpraskaném ledovci v mlze byla nemožná. Hoši měli nahranou trasu v mobilu, a tak nás navigovali. Cestou vzhůru jsme přeskakovali řadu trhlin a do některých zasněžených jsme sami občas zapadli. Zhruba 300 metrů pod vrcholem se oblačnost roztrhala a nám se naskytly jedinečné výhledy do širokého okolí. Běžně se z chaty dělá vrchol za 4- 6 hodin, náš výstup trval téměř 9 hodin. Proto jsme se při sestupu rozhodli přespat na bivaku. Německá dvojka se rozhodla sestoupit dolů a v 11 večer pro ně letěl vrtulník. Jeden z nich se zřítil a poranil si nohu a obličej.

 Následující den jsme se trošku promrzlí probudili do krásného rána a sledovali  nádherný východ slunce, ale i davy lidí, které se řítily k vrcholu. Byli jsme nakonec rádi, že jsme si den před tím mákli, ale měli celý kopec pro sebe. Také jsme konečně viděli, kudy vede správná trasa a sestoupili po ní.