Lezení v Arcu a okolí

V půlce srpna jsme odjeli “za teplem” k Arcu, kde jsme za deštivých dní hopskali po okolních feratách a za slunečných dní bouchali na místních skalkách. Někde jsem zaslechl, že se do Arca jezdí hlavně na jaře a na podzim, této informaci jsem nepřikládal žádnou váhu, ale brzy jsem si na ni vzpomněl, a to zejména na slunečních plotnách, kde jsme potili krev a naše nohy se škvařily v rozpálených lezečkách. Celkově jsme si dobře zalezli a určitě zde ještě někdy zavítáme.

Vylezené cesty:

Amazonia, 6-, 340 m, 10 délek

– velmi dobře odjištěná cesta, s pěknou expozicí nad řekou Sarche, p.s. dole v městečku je parádní zmrzlina :)

Similaun, 6a, 350 m, 10 délek

– tato cesta se nachází na tzv. slunečních plotnách – Parete Zebrata u vesničky Pietramatura, celý sektor je ve znamení rajbasového lezení a tato cesta nebyla vyjímkou, klíčová místa byla celkem vyklouzaná, takže jsme se zde pořádně nadřeli

Helena, 6, 215 m, 7 délek

– shodli jsme se, že tato cesta se nám líbila ze všech nejvíce. Nachází se v Arcu, kousek od kempu Zoo, je z velké části odjištěna pomocí smyček, jež jsou provlečeny hodinami, štandy jsou fikaně schovány ve stínu. Žádná délka není zadarmo, čtvrtá je navíc okořeněna výlezem přes převis.

Aspettando Martino, 5+, 180 m, 6 délek

– jedna z místních klasik, ležících rovněž v Arcu, přímo nad kempem Arco. Cesta je díky své popularitě hodně oklouzaná. Sestup, respektive traverz k feratě Sentiero del Colodri, byl pro nás asi větším dobrodružstvím, než samotné lezení.

Via ferrata Burone Giovanelli a Via ferrata Rio Secco

– obě feraty se nachází v oblasti Mezzocorona a vedou soutěskami, ktérými teče voda, jsou zde vodopády a roztodivné skalní útvary, které vytvořila do skály voda.