DCIM100GOPROGOPR1005.JPG

Gruzie


26. 6. 2017 Jan Zemaník Cestování

Máme za sebou parádní, více než dvoutýdenní cestování a poznávání Gruzie. Ano Gruzie, stát ležící na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie, který nabízí cestovatelům opravdu hodně! Hory Kavkazu, historická i moderní města, koupání v Černém moři, chtěli jsme prostě trochu dobrodružnější výlet, a tak jsme i díky levným letenkám na začátku června vyrazili.

Po parádní akci Wizzairu  jsme měli cenově moc hezké letenky z Katowic do Kutaisi. Hned po brzkém ranním příletu (4 hod. ráno) jsme přímo na letišti vyměnili peníze (Eura a Dolary) na gruzínské Lari (1Lari – cca 10 Kč), zakoupili plynovou kartuši (20 Lari) a sehnali lístek do města (5 Lari). Po brzkém ranním příjezdu do předem rezervovaného apartmánu, kdy nám i taxikář pomáhal s hledáním adresy, se nám k našemu údivu začal majitel omlouvat, že spal a že jsme se nemohli dozvonit. První zajímavá zkušenost s místními lidmi, tohle zkusit u nás, tak…no raději bych to asi ani nezkoušel.

První den v Kutaisi jsme hlavně dospávali a chtěli si trochu projít město. Přes informační kancelář a místní tržnici jsme vystoupali ke katedrále Bagrati, odkud byl hezký výhled na celé město.

DCIM100GOPROGOPR0869.JPG

(Katedrála Bagrati)

Druhý den nás čekal přesun maršutkou z místního autobusového nádraží do hor Svanetie, konkrétně do Mestie. Jízdní řády tu moc nefungují a tak jsme místo v devět, jeli až v půl jedenáct. Zhruba pětihodinová cesta s příjemnou zastávkou na tradiční místní chačapuri byla na úvod hezkým zážitkem, a tak nějak nás trochu připravila na to, co tady můžeme následující dny čekat. V Mestii se na nás hned po příjezdu nalepili místní s nabídkou odvozu či guest house, člověk se tady musí trochu obrnit, a tak jsme se postupně zorientovali a našli naše předem zajištěné ubytování.

Chtěli jsme v Mestii první dny podniknout nějaké krátké tůry a seznámit se s místním terénem a poté se vydat na několikadenní trek z Mestie do Ušguli. Realita však byla taková, že jsme museli kvůli deštivému počasí malinko pozměnit plány. Podnikli jsme tedy docela náročnou procházku k jezerům Koruldi, jeden deštivý den prozevili a poté se vydali (za deště) terénním autem po docela drsné cestě do Ušguli.DCIM100GOPROGOPR0918.JPG

(Cestou k jezerům Koruldi)

Ušguli je seskupení čtyř malých vesnic, které leží na úpatí nejvyšší hory Gruzie Šchary. Žije tu několik rodin, je tady také škola, ale je to  tak trochu jiný svět. Posilněni místním chačapuri a panákem čači (místní vodka) jsme se za deště vydali do údolí Šchary, kde jsme chtěli stanovat a doufat, že se počasí umoudří.

Stanovali jsme, počasí se nakonec umoudřilo, poznali jsme místní divoké krávy, býky a koně, díky kterým jsme museli naše stanové obydlí večer trochu přesunout. Druhý den ráno stálo za to, před námi se tyčil celý masiv Šchary, snídali jsme s krávami a poznali Marka, cestovatele z Karviné, který jede na skládacím kole kolem světa. I když cesta zpět byla opět dobrodružná, jelikož předem domluvený odvoz nikde, byla návštěva Ušguli a vůbec celé Svanetie nejlepším zážitkem, jaký jsme kdy zažili.

DCIM100GOPROGOPR1046.JPG

(Ušguli a masiv Šchary)

Další naše kroky vedly do hlavního města Tbilisi. Devítihodinová cesta z Mestie do Tbilisi už nás tolik nepřekvapila (tedy krom otevření dveří od kufru v plné rychlosti), za to nás dokonale unavila. Natěšeni na řádný odpočinek, nám trochu překazila paní majitelka apartmánu, která nás v deset večer navštívila s tím, že s námi bude nocovat. Teď už se tomu zasmějeme, ale na tyhle situace nejsme od nás moc zvyklí. Druhý den ráno už jsme raketovou rychlostí utíkali do vedlejšího hostelu, kde nás moc mile přivítali a přátelsky popovídali. Historická část Tbilisi je nádherná, myslím, že jsme prošli vše zásadní a jelikož ve městě nikdy moc dlouho nevydržíme, nemohli jsme se dočkat ranní cesty do hor, konkrétně do známého Kazbegi.

DCIM100GOPROGOPR1074.JPG

(Holy Triniti Cathedral – Tbilisi)

Cestou z metra jsme opět museli odrazit nápor místních taxikářů a jiných snažílků, kteří nabízeli ty nejlepší ceny. Z průvodce jsme vyčetli, že maršutka do Kazbegi stojí 10 Lari a přes to vlak nejel. Našli jsme, dokonce jsme potkali i Tomáše z Ostravy, který měl stejné plány. Čtyřhodinová cesta utekla rychle, v Kazbegi už šel cítit turismus trochu více než v Mestii, aby taky ne, je to výchozí místo na velice dostupný pětitisícový Kazbek a je tady taky slavný Kostel Nejsvětější Trojice, který určitě znáte z fotek nebo zmínek o Gruzii.

Počasí bohužel chladné a deštivé, místo plánovaného stanování bereme příjemný  Guest- house, jíme co se do nás vleze a doufáme, že další den bude hezky a uvidíme Kazbek. A zase to vyšlo, druhý den je azúro, Kazbek sice stále v mracích, ale cestu k kostelu si užíváme. Jde vidět, že je to opravdu známé místo, u kostelíka jsou davy turistů, kteří se tady ve valné většině nechávají vyvézt. Trávíme zde skoro celé dopoledne a pořád čekáme zdali vítr odfoukne mraky – neúspěšně. Nakonec se však přeci jen dočkáme a Kazbek se ukazuje při sestupu, nádhera zase to vyšlo!

DCIM100GOPROGOPR1104.JPG

(Kazbegi)

Ač se to nezdálo, čas zde ubíhal velice rychle a po přesunu zpět do Tbilisi nás čekal noční přesun vlakem do Batumi k Černému moři. Chtěli jsme tady poslední dny hlavně odpočinout, vykoupat se v moři, trochu se opálit a hlavně poznat Gruzii zase trochu jinak. Ano trochu jinak, Batumi se jeví jako moderní město, jde vidět, že tady peníze jsou a nejspíše i budou. Hotely, kasína, dlouhá promenáda kolem moře, nespočet atrakcí. Moře sice není takové jako známe z jiných destinací, pláže jsou kamenité, ale určitě si jde i tuto část naplno užít.

DCIM100GOPROGOPR1152.JPG

(Batumi na kole)

A to je závěr našeho výletu, poslední den v Kutaisi jsme už jen dokoupili nějaké dárky, navštívili klášter Gelati a přesunuli se na letiště na pozdní odlet zpět do Katowic.









Podlysáci.cz